Novou kapitolu v historii kostela začal psát Viktor Kačani a jeho žena Jana. Naproti kostelu (MAPA) totiž zakoupili budovu bývalé školy a trvale zde žijí od roku 2000. Škola je z roku 1836, ale krátce sloužila i jako ubytovna Textilany. Manželé Kačani ji během času vrátili do původního stavu a jako by jim to nestačilo, vzali si na starost i kostel sešlý tak, že připohledu na něj člověku běhá mráz po zádech. Pan Kačani můj názor opravuje: "Vzhledem k tomu, že někde se kostely i bouraly, je tento v dobrém stavu." Takový entusiasmus obdivuji, nejsem stavař, ale i letmý laický pohled napovídá, že tady je opravdu práce jak na kostele a úplná rekonstrukce by si vyžádala desítky milionů korun.
Pan Kačani pokračuje: "Máte pravdu, ale ta stavba může přesto sloužit, zatímco my jdeme vpřed po jednotlivých krocích. Pro nás je ta cesta důležitější než samotný cíl. Církev jako vlastník dala kostel k dispozici pro pořádání různých kulturních akcí a koná zde poutní mše. No a my se tu setkáváme, pracujeme tu."
Do našeho rozhovoru vstupuje paní Jana: "Já bych začala tím, že před dvaceti lety jsme na vlastní náklady zazdili díry, kterými sem lezli feťáci. Naše peníze jsme pak do oprav vkládali dlouhá léta. Asi třikrát do roka jsme tu pořádali akce, na kterých nám lidé dávali dobrovolné příspěvky, to trvalo osmnáct let."
Pro záchranu památky vizionářští manželé založili občanské sdružení, dnes spolek, který se snaží navázat na tradici zdejšího předválečného života a podílí se na údržbě a na postupné rekonstrukci alespoň do základního tvaru bez ozdob. Před dvěma lety poskytlo dotaci Ministerstvo kultury. Teď na záchranu přispívá kromě státu i katolická církev a město Chrastava.
Manželé Viktor a Jana Kačani.
Kostel má pozoruhodný dřevěný strop a výbornou akustiku. Před časem se tu přes léto konaly i cykly klavírních koncertů.
Na stavu stropu se bohužel podepsaly díry v léta neudržované střeše. Jana Kačani na to vzpomíná: "Na opravu střechy jsme dali vlastní peníze a pan pokrývač lezl po střeše jak pavouk a měnil tašky na nejnutnějších místech. My na půdu předtím dávali sudy a pak je po dešti vylévali z oken ven."
Z hlediska památkové ochrany jsou v první řadě cenné dvě řady dřevěných empor. Období, kdy kostel okupovaly různé živly, dokládají nápisy na stěnách, které manželé Kačani ponechali, aby stěny ještě více nepoškodili.
Pohled do věže napovídá, že lézt až nahoru by nebylo moudré. Tak příště!
Jednou z akcí, kterou letos kostel hostil, byl víkendový festiválek KUKOKLI.
Ano, vidíte dobře, na podlaze rostou mimo jiné maliny.
Festiválek je dílem studentek Miriam Vilímové a Johanky Urbanové, které se zde rozhodly zúročit zkušenosti z menší akce, kterou zprodukovaly před dvěma lety v kostele sv. Klimenta v Praze. Johanka mi vysvětluje, proč zrovna kostely: "Kostely přestávají být využívány k tomu, k čemu byly původně určeny, ale lidé se do jiného smysluplného využití nehrnou, protože mají vůči tomu prostoru určitý respekt. I proto kostely umírají, my je chceme znovu oživit."
Zajímá mě, jak se holky z Prahy dozvěděly zrovna o tomto kostelu, o kterém ví minimum lidí i v kraji bydlících: "Existuje stránka https://prazdnedomy.cz/, tam jsme si vytipovaly tři kostely, a když jsme někdy v březnu přijely sem, hned jsme si ho zamilovaly a pan Kačani nám velmi vyšel vstříc. Intenzivně jsme na přípravě pracovaly poslední měsíc. Na to, v jakém stavu kostel je, je uvnitř velmi dobře udržovaný. Program jsme se snažily vybrat tak, aby zasáhl naši generaci, aby nás to bavilo a zároveň aby to ten kostel nedegradovalo, aby byla zachována určitá úcta, protože kostel je sice nepoužívaný, ale není odsvěcený. Kapely a další účinkující jsme se snažily vybírat napříč Praha - Liberec."
Návštěvnost festiválku je bohužel nízká, což je škoda, původně chtěla dát děvčata část výtěžku na opravu kostela, ale teď se zdá, že asi samy díky malé návštěvnosti skončí v mínusu, ale i s tím organizátorky počítaly: "Děláme to, protože nás to baví a máme pocit, že to má smysl. Ty peníze si vyděláme jinde."
Na závěr dobrá zpráva, v těchto dnech začíná rekonstrukce další části střechy, tentokrát z fondu památkové péče města Liberce. Jak se dílo daří, budete moci zhodnotit na tradičním zpívání koled bez hudebního doprovodu, které se zde koná na Štěpána (druhý svátek vánoční) v 16:00.
