reklama

Premiéru libereckých virtuálních varhan ozdobila virtuozní Katta

8. 1. 2018
Varhany jsou pochopitelně reálné. Virtuálně v nich existují slavné zhořelecké Sluneční varhany tón po tónu, rejstřík po rejstříku nasnímané a do paměti uložené. Tento mástroj, svého druhu největší v republice, navíc se světově unikátním řešením reproduktorů, má nově liberecká radnice.
Představme si nejprve českou firmu Shan, výrobce elektronických varhan pracujících s virtuálními tóny. Hlavním oborem činnosti je elektroakustika, Shan je nejstarším výrobcem high-endových reproduktorových soustav v Česku. Dále se zabývá ozvučením nejrůznějších prostor od katedrál až po hotely. Elektronické varhany jsou sice okrajovou, ale srdeční záležitostí, po světě hrají od soboty teprve patery. První kus, nádherné designové bílé mobilní varhany, postavili na míru podle představ světově proslulé čembalistky, varhanice, skladatelky, zpěvačky a vůbec multižánrové umělkyně vystupující pod jménem Katta. Na světě jsou jen dva lidé, kteří koncertují na mobilních varhanech, které si s sebou vozí, Američan Cameron Carpenter a Moravanka Katta (kattamusic.com. nebo Facebook) Mimochodem, spolu jste je mohli vidět vystupovat na Strunách podzimu. Za Carpenterem stojí gigant SONY a jeho nástroj údajně stál milion euro. České firmě dělá po světě i po Česku skvělou reklamu Katta. V sobotu na nejnovější kousek z dílny Shanu zahrála právě u nás v Liberci.

Stavba varhan tohoto typu má několik úskalí, začněme hned u klaviatury. Dejme slovo Eduardu Tomanovi, majiteli firmy Shan: "Tady nemá cenu vymýšlet již vymyšlené, jediným výrobcem na světě, který produkuje klaviatury splňující nekompromisní požadavky varhaníků, je italská firma Fatar." Jak bylo naznačeno, varhany, o kterých mluvíme, se od běžných kláves za pár tisíc zásadně liší tvorbou tónů, které nejsou generovány uměle, ale na základě precizního záznamu reálného nástroje, a to včetně jeho případných zvláštností a vrtochů. Zde Shan spolupracuje s rovněž českým projektem Sonus paradisi, který se zabývá dokumentací a archivací zvuků nejvýznamnějších chrámových nástrojů a převádí je do formy zpracovatelné softwarovými nástroji. V současné době nabízí zvuk asi šesti desítek varhan a několika dalších nástrojů. Z varhan našeho regionu si můžete zakoupit varhany zámecké kaple Hrubého Rohozce a dokonce dvoje varhany z oblasti Doks.  
Koupit lze přitom tři různé verze, od té nejjednodušší, zachycující zvuk bezprostředně u píšťaly, až po verzi šestikanálovou, schopnou do značné míry nasimulovat zvuk tak, jak ho uslyšíte v mateřském chrámu. To je ovšem řešení, které se cenově blíží koupi nového nástroje.
Varhany liberecké radnice mají nainstalovány jen jedny virtuální varhany, ale v elektronických varhanách Shan pochopitelně může být několik virtuálních kopií slavných nástrojů a vy si nejvhodnější můžete vybírat podle období, charakteru skladby a prostoru, ve kterém účinkujete, což je úžasné. Tak to dělá právě Katta.

Naši obrazovou reportáž začneme nikoliv na radnici, ale v hotelu Radnice. Vpravo sedí Eduard Toman, majitel firmy Shan, a vlevo jeho bratr Alexandr Toman, konstruktér. Pánové si na premiéru svého nejnovějšího kousku sbírky úspěchů přivezli tatínka Evžena Tomana, který je na své syny náležitě hrdý: "Jsem velký fanda a fandím varhanám, sleduji nezdary i úspěchy a podporuji je. Syny jsem k tomuto nevedl, v rodinném rodokmenu jsme hudbu ani techniku neměli, já sám jsem zubař."
Foto Mad

Vkladem ryze českého rodinného Shanu do světa virtuálních tónů je elektronika, design a komplexní řešení akustiky. Ostatně, na akustice záleží nejvíce.
Na liberecké radnici je použita stereofonní soustava schovaná do dvou reprobeden. Eduard Toman se chlubí: "Jsme jediná firma na světě, která si vyzkoušela konstrukci reprobeden zvládajících celý rozsah velkých chrámových varhan. Tím jsou liberecké varhany unikátní. To zatím nikdo neřešil. Na tom vývoji jsme strávili pět měsíců. Problém není jen s tóny nejhlubšími, ale i s tím, aby vysoké tóny, které se šíří směrově, rovnoměrně pokryly celý prostor."
Alexandr Toman dodává: "Radnice měla totiž požadavek, aby reproduktory nebylo vidět, což celé řešení poměrně zkomplikovalo. Bedny leží za zábradlím lóže, je to takový kompromis. Během koncertu tam nikdo nemůže být, hornový reproduktor má sílu startujícího letadla. Soustava má totiž výkon 2 x 2 kW."
Foto Mad

Nástroj pro Liberec dále specifikuje Eduard Toman takto: "Liberecké varhany mají 92 rejstříků, z toho pět rejstříků efektových, takže umí například i zvonečky a zpěv slavíka. Co rejstřík, to sada píšťal. Když je teoreticky zmáčknete všechny, tak na jednu klávesu vám zahraje jakoby 92 píšťal, přesněji řečeno přes sto píšťal, protože některé rejstříky mají na některé tóny píšťal víc." Hlas daly našim varhanám Sluneční varhany chrámu sv.  Petra a Pavla v saském Görlitzu, které mají píšťal celkem šest a půl tisíce.
Foto Mad

Varhany, které dosloužily, zůstávají ozdobou sálu. Ač se to nezdá, jde o malé školní píšťalové varhany. Byly postaveny v roce 1928 pro sál knihovny, která tehdy sídlila v dnešním Naivním divadle. Po válce byly přestěhovány do hudební školy, což se jim za normalizace málem stalo osudným. Tehdejší ředitelka prohlásila, že výuka hry na církevní nástroj se neslučuje se socialistickým školstvím. Varhany skončily ve skladu Malého divadla. Chybělo málo a putovaly do šrotu.
Foto Mad

Dr. Vladimír Ruda, tehdejší ředitel okresního archivu, hledal cestu, jak varhany opět zprovoznit. Na radnici se v sedmdesátých letech stále oddávalo za zvuků harmonia, které dodnes stojí vedle varhan (viz. následující foto). Tak se stalo, že ideově nežádoucí nástroj nakonec skončil zde. Boris Joneš, jeden z tria radničních varhaníků, dodává: "Na rozdíl třeba od varhan bývalého evangelického kostela za tiskárnou, které byly rozšlapány a za tři koruny za kilo prodány do sběrných surovin."
Foto Mad

Klasické varhany vyžadují generální opravu asi po osmdesáti letech provozu. Generální oprava těch radničních by přišla asi na 3,5 milionu korun. Boris Joneš pokračuje: "My zastávali názor, že spolu s generální opravou by se tyto malé varhany měly rozšířit alespoň na úroveň varhan vedle stojícího kostela sv. Antonína, jenomže to by stálo již osmnáct milionů. Pak jsme ale objevili článek o virtuálních varhanách, které nás okamžitě nadchly."
Foto Mad

Nové elektronické varhany přišly na jeden a tři čtvrtě milionu korun, přičemž samotný nástroj, za kterým na své vystoupení čeká Karel Hájek, stál "jen" něco přes půl milionu, zbytek pohltila ozvučovací soustava a montáž. Jak vidíte, nástroj má klasická rejstříková táhla (manubria). V dnešní době to je rarita, nastavení nástroje se většinou ovládá přes displej. Boris Joneš vysvětluje: "Chtěli jsme, aby byly varhany co nejpodobnější klasickému nástroji, aby na ně mohl hrát i ten, kdo s programy neumí zacházet. A zvuk zhořeleckých Slunečních varhan jsme vybrali proto, že jsme potřebovali, aby náš nástroj zvládal škálu stylů podle požadavků svatebčanů. Proto jsme zvolili nástroj romantický."
Foto Mad

Je 16:35, obřadní síň byla otevřena před pěti minutami. Koncert má začít v 17:00, ale sál je až na pár míst plný. Židlemi zastavěné jsou i postranní uličky.
Foto Mad

Katta ukazuje Borisu Jonešovi výhody řízení varhan přes obrazovku a my napjatě očekáváme, jak věrně lze přesadit nástroj do prostředí, které je oproti katedrále obývákem. Eduard Toman nezastírá, že technika není úplně všemocná: "Jsme v hledáčku výrobců varhan i varhaníků, kteří tvrdí, že elektronické virtuální varhany nemají duši. Virtuální varhany pochopitelně nemůžete srovnávat s originálním nástrojem, my jsme pro originály, jenže problém je v tomto: za prvé peníze, za druhé peníze a za třetí peníze a prostor. Vemte si to takto, farnost hraje při mši na kytaru, protože nemá peníze ani prostor na varhany, které by si moc přála mít. Jen sedmirejstříkový originální nástroj vyjde na zhruba pět až deset milionů. Tolik leckde nestojí ani celý pozemek i s kostelem. My chceme, aby zvuk varhan byl všude."
Foto Mad

16:55.
Foto Mad

16: 58, ti lidé nejdou dovnitř, na ně již nezbylo místo v sále.
Foto Mad

Primátor Tibor Batthyány zahajuje koncert slovy, že tolik lidí tu snad ani nepamatuje, a pokračuje: "Já coby původní profesí ajťák jsem říkal, že elektronické varhany nejsou to pravé ořechové. Ale co se nestalo, naši zkušení varhaníci mě přesvědčili, že naše virtuální varhany budou unikátní kus, který v okolí nikdo nemá. Svými možnostmi opravdu stojí za to. A proto tu dnes jste." Má pravdu, radniční varhany jsou nyní největší svého druhu v republice, a jak bylo řečeno, mají světově unikátní ozvučení.
Foto Mad

Nejprve se představili domovští varhaníci, z leva do prava: Boris Joneš, inspirátor koncertu, Petr Holý a Karel Hájek, který zde hrál na svatbách 58 let. Když si vezmete, že obřadní síní projde 400 až 500 svateb ročně, tak nezbývá než gratulovat. Jako první usedá za klávesy pan Hájek a zahajuje klasikou předávání maturitních vysvědčení. Gaudeamus Igitur nám vpadá do zad (druhá řada uprostřed) s vervou připomínající krocení divokého koně. Tak si říkáme, že nervově labilnější maturanti budou možná vyžadovat zásah zdravotníka. Pak pánové postupně předvádějí repertoár, který se zde bude o svatbách, vítání občánků, rozdávání maturitních vysvědčení a tak dále hrát asi nejčastěji. Přidávají i pár kousků koncertních, které podle nás vyzněly překvapivě lépe než ty rutinní.
Foto Mad

Přichází hvězda večera, varhanice Katta: "Jako první vám zahraji asi nejznámější skladbu pro varhany vůbec, Tokátu a fugu d moll (BWV 565) J.S. Bacha." Subtilní blondýnka se chápe otěží a názorně nám předvádí, jak skvěle lze zkrotit mladého hřebce Shana. Následuje jedna (bohužel jen jedna) skladba z autorčiny tvorby, a to Slavkof, a Katta se loučí opět J.S. Bachem (Tokáta d moll Dorická a přídavek Preludium G dur). Až někde na programu uvidíte jméno Katta, neváhejte ani okamžik, tato dáma nehraje noty, ale hudbu a srší energií.
Foto Mad

Katta je nejen mistrovská varhanice, ale i pozoruhodná zpěvačka, což, opět bohužel, v sobotu nepředvedla. Tak jsme se zde rozhodli publikovat alespoň malou ukázku (zdroj: https://youtu.be/FpDesRC_fxI). Více naleznete na kattamusic.com.


Na závěr vám přinášíme krátký rozhovor s touto umělkyní, která je pravděpodobně známější ve světě než doma.

Red: Slyšeli jsme, že jste při nákupu působila jako odborná poradkyně?
Katta: Ne, já nebyla poradkyní, ale inspirací. Pánové si přečetli článek o vydání mého CD, kombinujícího klasiku a moje skladby, a tam jsem byla vyfocená u svých bílých varhan firmy Shan.

Red: A jak jste spokojená s výsledkem?
Katta: Já jsem zvyklá na tento nástroj, s varhanami Shan jsem nesmírně spokojená, je to můj pracovní nástroj.

Red: Jak se podle vás povedlo vtěsnat zvuk nástroje velké katedrály do sálu radnice? Mně přišlo, že dnes tu chvílemi bylo varhanám poněkud těsno.
Katta: Elektronické varhany mají velkou výhodu, že umožňují citlivě nastavit řadu paramertů na míru akustice prostoru. Takže jestli se vám toto zdálo, lze to doladit.

Red: Přejděme k vaší tvorbě. Vyvedla jste varhany z chrámů a udělala z nich nástroj pro jednadvacáté století, používáte i dost netradiční postupy, máte nějaké hranice, za které byste nešla?
Katta: Já si myslím, že když jde o ryzí autentické umění, které jde z vás, tak žádné meze nejsou, a když máte úctu a respekt k tradici, což já, myslím, mám, tak se nic špatného nemůže stát.

Red: Koncerty v kostelech většinou probíhají tak, že se tiše sedí a na závěr slušně zatleská, mně k vám sedí úplně jiné publikum, takové, jaké chodí třeba na Ivu Bittovou nebo na world music...
Katta: Když vyšlo to moje CD, kde jsou mé skladby plus klasika, tak jedna kritička řekla, že jsem varhanní Iva Bittová. Moje ambice je být ambasadorem varhan a dostat je do trošku jiného kontextu než do toho kostelního. A to se mi díky panu Tomanovi a jeho mobilním varhanám daří. Splnil se mi sen hrát v prostorách, kde by to jinak možné nebylo. Naplnit ty prostory škálou barev varhanních rejstříků, přivést lidi, kteří do kostela nechodí.

Red: Hrajete bosa, není vám zima?
Katta: Já bych to přirovnala k tomu, že když mám boty, je to, jako bych hrála v rukavicích. Bosá mám mnohem větší kontakt s pedálem. To, že je mi zima, to mi bude vždycky, protože v kostelech prostě zima je. (Smích)

Red: Vystupujete po celém světě, ve velkých halách i na místech malých. Podle jakého klíče si koncerty vybíráte?
Katta: Všechno je otázka priorit, v jaké jste životní fázi. Student by měl hrát všude, aby získal zkušenosti. Když postupujete dál, máte určité priority a pro mě momentálně je současnou jasnou prioritou dělat mé autorské skladby. Klasickou hudbu budu samozřejmě hrát i nadále. A z toho vyplývá, že mě teď více zajímají například mezižánrové festivaly. Ale když dostanu skvělou nabídku, například hrát s orchestrem v krásném sále, tak ji přijmu. V kontrastu s tím my teď chystáme projekt, který by měl jít po různých kostelech a poutních místech. Pro mě jsou poutní místa velmi důležitá.

Red: Co dělá Katta když nehraje, necvičí a nekomponuje?
Katta: Myslím, že žiju úplně normálním životem jako každý jiný člověk. Snažím se v téhle divoké hektické době všechno zvládnout, protože jsem maximalista a chtěla bych dělat všechno dokonale, hrát na varhany, sportovat... Takže bojuju, bojuju s časem.


Foto Mad


Text a foto Mad
fotlb
19. 6. 2018 17:29 Fotbalový Liberec angažoval zatím tři posily a rád by ještě doplnil minimálně dva posty. Těsně před dokončením je příchod zahraničního útočníka.
turnov
19. 6. 2018 16:03 Nová lůžka pro všechna oddělení a několik přístrojů získala nemocnice v Turnově v rámci evropského programu. Jde o projekt téměř za 40 milionů korun.
krev
19. 6. 2018 15:04 Liberecká nemocnice eviduje skoro 8000 dárců krve, o 2500 víc než před deseti lety. Přesto stále potřebuje nové, ročně by jich mělo být alespoň 500.
fotjn
19. 6. 2018 14:26 Trenéra jabloneckých fotbalistů Petra Radu rozladily informace některých médií, že se Slavia Praha dohodla na příchodu obránce Jaroslava Zeleného.
reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30
červen
2018
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).