reklama

Zcela nesystematický pokec se studenty soutěžícími o Ještěd F kleci

24. 1. 2019
Ještěd F kleci je legendární soutěž semestrálních prací studentů Fakulty umění a architektury (FUA) Technické univerzity v Liberci. Ve čtvrtek porota vyhlásila vítěze již po jednadvacáté. Měl jsem celkem výjimečnou možnost navštívit přípravu výstavy soutěžních prací.
Fakulta umění a architektury TUL vznikla roku 1994 jako Fakulta architektury, svůj současný název nese od roku 2007. Číslo 21 ovšem neznamená, že se Ještěd F Kleci (JFK) koná již 21 let. Vítejte v akademickém světě, kde se čas měří na semestry a opravdu se zde respektují akademické čtvrthodinky, které jsem považoval za mýtické. Takže, soutěž dnes za sebou bude mít jednadvacet semestrů. Mé seznámení s JFK proběhlo vůbec zajímavým způsobem, kdysi jsem zaškrtl na FB zájem o událost Ještěd F kleci, a když mi přišlo upozornění, vyrazil jsem na místo v domnění, že budu účasten vyhlášení vítězů, udělám rozhovory s učiteli a tak dále.

Ještě na schodišti do ateliéru se zdálo být vše v pořádku, elektronicky rozhoupávaná žárovka animující stíny na zdech a schodišti mě ujistila, že vstupuji do tvůrčího prostředí. Jen bylo všude ticho, na slavnostních vyhlášeních velmi neobvyklé. Pak se ukázalo, že datum na pozvánce se týkalo teprve zahájení výstavy, a protože šedá je teorie a zelený je strom života, ve skutečnosti jsem vpadl do horečnatého finiše instalace soutěžních prací.
Foto Mad

Vznikla tedy úplně jiná reportáž než ta původně zamýšlená, složená z rozhovorů s autory prací. Klíč pro výběr byl prostý, oslovil jsem ty, kteří byli právě na místě a měli na mě čas. Někteří totiž ve finiši již třetí noc nespali. A nebavili jsme se jen o semestrálních pracech, ale i o budoucnosti.

Základem Fakulty umění a architektury TUL je společný velký ateliér, ve kterém má každý student své vlastní místo pro tvorbu. Ateliér je zároveň místo všech konzultací, odevzdávek, výstav a společných akcí. Toto je pohled do části, ve které pracují a vystavují architekti. Architektonické části se tato reportáž bude věnovat jen okrajově. Rozsahem si určitě zaslouží samostatnou reportáž a navíc zde během mé návštěvy ještě dlouho probíhala studentská schůze.
Foto Mad

Ateliér má svoji vlastní galerijní stěnu, na které momentálně visí kolektivní dílo 13 studentů prvního ročníku ateliéru Jana Stolína, které studenti vytvořili pod supervizí doktoranda Iva Loudy. Karolína Sedláčková (na fotce níže vpravo)) a Aneta Bílková (vlevo) mně vysvětlují, na co se dívám: "Zadáním byla proměna kampusu univerzity. Každý si zvolil nějaký základní tvar, který měl do kampusu zasadit. Základem byl hliněný model. A s tímto tvarem každý dále pracoval v podobě různých modelů digitálních i reálných. Obrazy na zdi vycházejí právě z těch digitálních modelů."

Mě ale víc zajímá, proč si dívky vybraly právě TUL a právě FUA. Plzeňačka Karolína Sedláčková měla jasno hned: "Fascinoval mě enviromentální design a ten v Plzni není. Takže zbývala Praha, Ústí a Liberec. Praha je moc veliká a Liberec je hezčí než Ústí. Takže zvítězil Liberec." Aneta Bílková měla rozhodování složitější: "Já původně chtěla na ČVUT, ale když jsem zjistila, jak tam ten jejich systém funguje, zůstala jsem doma v Liberci. Jsem spokojená, hrozně se mi líbí, jak je tato fakulta malá a jak to tu je rodinný, jak jsme všichni nahňácaní v ateliéru a všichni se mezi sebou znají, pomáhají si navzájem. To je fajn.
Představu o budoucím uplatnění studentky zatím příliš konkrétní nemají, Karolína to shrnuje: "Beru to tak, že tady získávám různé schopnosti, které se budu snažit využít různým způsobem. Pokud nevyjde jedna cesta, můžu dělat něco jiného, protože těch podnětů, které zde získávávám, je fakt hodně a cítím, že se tu rozvíjím. S panem Stolínem nemáme stejné názory, ale rozhodně to je někdo, od koho se můžeme dost naučit. Právě v odlišných názorech je ta síla, kdybychom spolupracovali jen s lidmi, kteří myslí stejně jako my, tak se rozvíjíme jen jedním směrem."
Foto Mad

Soužití všech studentů v jedné obří místnosti, připomínající spíš hangár pro sportovní letadla, se stalo námětem semestrálních prací zadaných Richardem Loskotem (mimochodem, právě má další výstavu v Lázních). Skříňky, které vidíte vlevo, jsou součástí semestrální práce Vítězslava Plavce. Realizace v prostoru ateliéru totiž byla důležitým požadavkem zadání.
Foto Mad

Vítězslav Plavec je ve třetím ročníku, a až dostuduje, rád by se zabýval veřejným prostorem a revitalizací slepých míst. Aktuálně vytvořil nejen již zmíněné uspořádání skříněk, ale přímo návod k použití prostoru (viz. obrazce na podlaze): "Když se prostor nechá k volnému používání, může se stát, že si někdo přivlastní víc, než potřebuje, a třeba nechtěně omezí druhé. Těm pak klesá nejen komfort, ale i nadšení pro práci. Takže já navrhnul, jak by se náš prostor dal využívat lépe, demokratičtěji. Práci jsem měl usnadněnou tím, že jsem vycházel z dat získaných tím, že jsem jedním z těch, kteří zde tvoří. Zajímavé rovněž je, že má práce nekončí touto realizací pracovního uspořádání, ale další semestr budu získávat a vyhodnocovat data, jak můj projekt funguje."

Foto Mad

S dalším zajímavým nápadem přišli Rozárka Jiráková a Viliam Fedorko. Sympatická Rozárka, studentka druhého ročníku magisterského studia v ateliéru Richarda Loskota, měla ještě spoustu práce, přesto mě ochotně seznámila s koncepcí projektu: "Já chtěla dělat nějaký ekologický projekt a Viliam akustickou stěnu. Vzali jsme odpad, který zde při naší práci vzniká a vždycky vznikat bude. A ten odpad jsme použili jako surovinu pro naši práci. Náš projekt je procesuální, protože bude tvořen několik let. Každý si ze svého odpadu něco nalepí na tuto zeď, a tak časem vznikne ta akustická stěna. Načrtnutý tvar není obrys konkrétního města nebo země, ale vychází z nyní medializovaného tvaru ostrova odpadu, který pluje oceánem. Tady vidíte začátek, který jsme nalepili jako příklad a dnes proběhne workshop, jak na to (blíže ZDE). Naše společná zodpovědnost za odpad bude využita na tvorbu akustické stěny." O své budoucnosti má Rozárka jasno, bude pokračovat v tom, co dělá, protože již nyní pracuje v Loskotově studiu UAII.
Foto Mad

Matěj Vyskočil je studentem druhého ročníku ateliéru Richarda Loskota a zadání zlepšit prostor ateliéru se pokusil vyřešit rozdělením prostoru funkčními stěnami, které by ale zachovaly transparentnost prostředí a kontakt mezi lidmi. V dokumentaci své práce mi ukazuje genezi nápadu: "Původně jsem uvažoval o nějakých policích, kde by měl každý student svoje místo. Z toho pak sešlo a přišel další nápad. Spojil jsem se se spolužákem Otakarem Chromcem a vznikl nápad na zelenou stěnu, jejíž fragment tady vidíte. Květiny by byly různorodější a pochopitelně vybírané s ohledem na vlastnosti prostoru, kde zase tolik přímého světla není. Každý student by měl na starosti nějakou kytku, takže ta by byla vlastně obrazem toho, jak často který student do ateliéru chodí. Toto je jen ukázka, protože projekt jsem si financoval sám. Rám přišel asi na tři tisíce, květiny stály zhruba dvanáct set korun. To částečné samofinancování našich prací vidím trochu jako problém, protože někoho to stálo o dost víc než druhého, ale na druhou stranu mě to, že v tom mám vlastní peníze, motivovalo a byla to výzva."
A co budoucí uplatnění? "Tak s tím dosud hodně zápasím a zatím nejsem rozhodnutý. Ale předpokládám, že mi škola ukáže, kam bych chtěl směřovat."
Foto Mad

Simona Hnídková, studentka čtvrtého ročníku bakalářského studia, pracovala pod vedením Samana Zafariana na parametrickém modulárním systému, kde může dobře navržený základní modul vytvářet různé struktury. Nejprve se modeluje na počítači, virtuálně se otestují vlastnosti, pak se vybere vhodný materiál a po třech dnech bez spánku je dílo hotovo. Simona konstatuje: "Toto je volná tvorba, ale zároveň to tvoří architektonickou klenbu, takže ty elementy můžete použít i v architektuře a případně v interiérovém designu ke členění prostoru nebo třeba i k výrobě sedací soupravy. Mým cílem je zkombinovat všechny tyto prvky, vymyslet univerzálně použitelný základní modul."
Studentka chce pokračovat na magisterském studiu, nejbližším plánem je výjezd na Erasmus, cílem dlouhodobým pak je: "Pracovat v architektonickém studiu nebo podnikat v oboru vizualizací. Je to jak o talentu, tak o kontaktech, jedno bez druhého nejde. Člověk musí mít velké sny, aby něčeho dosáhl, aby si splnil aspoň něco z toho, po čem touží."
Foto Mad

Foto Mad

Andrea Řečinská (dívka s copem) právě dokončuje instalaci svého projektu Grafické paterny digitálně 03, což naznačuje, že jde o pokračování předchozího studia struktur. Cílem bylo vytvořit kinetický model, který bude měnit svůj motiv díky pohybu a ohybu jednotlivých základních modulů. Inspirací byly studentce opakující se lidové vzory.
Foto Mad

Klára Pešková navštěvuje katedru enviromentálního designu. Ve své práci se pod vedením architekta Samana Saffariana věnovala parametrickému designu, což v jejím případě konkrétně znamená, že: "Můj model je založený na statistických datech obyvatel České republiky. Jsou v něm promítnuta narození, úmrtí, svatby a rozvody. Ty určují velikost a počet koulí, celkovou výšku objektů a rotaci. Výsledek je vytištěný na 3D tiskárně. Pro mě to byl výzkum pro bakalářku, kterou budu dělat příští semestr. Plánuji na tomto principu vyrábět osobní šperky podle dat konkrétního člověka, která si třeba sám zvolí." Tak to je dobré, věřím, že to je geniální podnikatelský záměr. Jen mi vrtá hlavou, co se stane, když se dotyčnému umělecká vizualizace vlastního života nebude líbit.
A jaké plány má Klára do budoucna? "Ráda bych dělala produktový design, ale je to otevřené. Tady na škole vlastně hledáme cesty, výsledek je věc druhá. Podle toho, co nalezneme, se pak v praxi můžeme zaměřit relativně na to, co chceme."
Foto Mad

Foto Mad

Ateliér je velký, studenti jsou zaměstnaní instalací výstavy a času je málo. Tak zbývá jen malé nahlédnutí do jinak velmi pestré architektonické expozice. Například v této kóji je výsledek práce modelářského ateliéru vedeného Petrem Stolínem. Ondřej Drahokoupil (vousáč na fotce), mi vysvětluje: "Jsme tu jen čtyři studenti. To, co vidíte, byly takové krátké úkoly, většinou na čtyři dny, maxinálně na dva týdny. Něco jsou kolektivní práce. Můj je ten model v popředí."
Na otázku, proč si Ondřej zvolil právě Liberec, dostávám odpověď shrnující to, co jsem již slyšel z více stran: "Mě lákal nejvíc přístup této školy, který je velmi osobní. Je pravda, že architektů je hodně a hodně jich každý rok vychází ze škol. Na druhou stranu, nás je tu pár, takže když někdo uvidí můj diplom, neřekne si, no jo, to je jeden ze sta, co vyšli tam na té škole... Co chci dělat po škole? Již během studia bych si chtěl rozjet vlastní kancelář. V zásadě na tom již pracuji." Tak to je ambiciozní plán, přeji hodně štěstí!
Foto Mad

A jeden stůl nakonec. Práce, na které se díváte, nesoutěžily o Ještěd F kleci, ale o mnohem víc. Díváte se na výtvory vzešlé z přijímacích pohovorů. Určitě jsou mezi nimi práce několika budoucích soutěžících, možná tu je skrytý i některý budoucí vítěz Ještědu F kleci.
Foto Mad
Text a foto Mad
hospic
24. 4. 2019 20:34 Liberečtí zastupitelé mají rozhodnout o poskytnutí dotace ve výši 479 425 Kč pro Hospic sv. Zdislavy. Peníze půjdou na úhradu části nákladů vzniklých při provozu lůžkového hospice v roce 2019.
tramvaj
24. 4. 2019 19:04 DPMLJ zahájila výluku na tramvajové trati z centra Liberce do Lidových sadů. Až do 31. května zde budou jezdit autobusy. Trať se významnější opravy dočkala naposledy roku 1992.
kozy
24. 4. 2019 17:39 Kozí a ovčí farma Josefa Pulíčka v Pěnčíně musela kvůli suchu už loni na podzim zredukovat stádo. Stavy chovatelé snížili o 100 koz a stejný počet ovcí, protože by pro ně neměli krmení.
silnice LK
24. 4. 2019 13:55

Kraj měl získat od Státního fondu dopravní infrastruktury dotaci na rekonstrukce silnic II. a III. třídy ve výši cca 80 milionů. Oproti původnímu slibu ale kraje získají o polovinu méně prostředků.

reklama
Kalendář
po
út
st
čt
so
ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30
duben
2019
reklama
GENUS PLUS TÝDEN (www.genusplus.cz) nebo (www.tydenvlk.cz) – společný zpravodajský a publicistický server. Provozuje GENUS TV a.s., Rumunská 655/9, 460 01 Liberec, IČ: 48291927. Společnost je zapsána v OR vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, odd. B, vložka 439. Kontakt: net@genusplus.cz. U nevyžádaných příspěvků považujeme jejich zaslání za souhlas k případnému bezplatnému zveřejnění včetně dodané obrazové informace (foto, video apod.).